Poklady z popelnice

Když se budeme bavit o lidech, kteří to z pozice "píšu o hrách" dotáhli nejdál, jméno Lukáše "Čočíka" Codra spoustu lidí napadne jako první. Právem. Z jeho začátků na Bonuswebu a časopise GameStar se dostal v průběhu let do Levelu, kde začal s produkcí videomateriálů, do Oficiálního PlayStation 2 Magazínu, do GamePage, kde po čtyři roky uváděl konzolový speciál, do Illusion Softworks/2K Czech na pozici producenta, kde pracoval mimo jiné na Mafii 2 až nakonec do 2K Shanghai/2K China, kde působí dodnes. To vše v průběhu deseti let. Jeho kompletní kariéru jsem se pokusil zmapovat v dalším ze série rozhovorů s osobnostmi české herní scény. Vzhledem k tomu, že se Čočík aktuálně nachází po většinu roku v Číně a během jeho poslední návštěvy České republiky nám to časově nevyšlo, jsme se domluvili na rozhovoru přes Skype. Dopadlo to výborně, byť hned na začátku kvalita spojení maličko kolísala, tudíž zvuk zní tak trochu jako z kýblu, byť je rozumět úplně všemu. Od třetí minuty dál už je ale záznam stoprocentní. Osobně jsem Čočíka zaregistroval už na začátku jeho kariéry, kdy se jeho obličej vyskytoval v jednom z raných GameStarů, kde byl prezentován jako odborník na simulátory všeho druhu. Většina lidí ho však určitě poprvé více poznala jako "Adolfa" a moderátora z Level TV, kterou rozjel na DVD časopisu Level. I tohle jsme v rozhovoru probrali a musí se nechat, že ačkoliv by Čočík mohl mít nos hodně nahoru, vzhledem ke své dosavadní kariéře, tak se pořád jedná o toho pohodového 'pankáče', kterého si pamatuju z těch několika fajn setkání v redakci Levelu, kdy jsme se zhruba půl roku vídali při přípravě DVDčka a pár chvilek na pivě s lidma od her. Přeju příjemnej poslech!

itunes pic [https://assets.podomatic.net/ts/91/9d/23/8661/3000x3000_7513050.jpg] Když se budeme bavit o lidech, kteří to z pozice "píšu o hrách" dotáhli nejdál, jméno Lukáše "Čočíka" Codra spoustu lidí napadne jako první. Právem. Z jeho začátků na Bonuswebu a časopise GameStar se dostal v průběhu let do Levelu, kde začal s produkcí videomateriálů, do Oficiálního PlayStation 2 Magazínu, do GamePage, kde po čtyři roky uváděl konzolový speciál, do Illusion Softworks/2K Czech na pozici producenta, kde pracoval mimo jiné na Mafii 2 až nakonec do 2K Shanghai/2K China, kde působí dodnes. To vše v průběhu deseti let. Jeho kompletní kariéru jsem se pokusil zmapovat v dalším ze série rozhovorů s osobnostmi české herní scény. Vzhledem k tomu, že se Čočík aktuálně nachází po většinu roku v Číně a během jeho poslední návštěvy České republiky nám to časově nevyšlo, jsme se domluvili na rozhovoru přes Skype. Dopadlo to výborně, byť hned na začátku kvalita spojení maličko kolísala, tudíž zvuk zní tak trochu jako z kýblu, byť je rozumět úplně všemu. Od třetí minuty dál už je ale záznam stoprocentní. Osobně jsem Čočíka zaregistroval už na začátku jeho kariéry, kdy se jeho obličej vyskytoval v jednom z raných GameStarů, kde byl prezentován jako odborník na simulátory všeho druhu. Většina lidí ho však určitě poprvé více poznala jako "Adolfa" a moderátora z Level TV, kterou rozjel na DVD časopisu Level. I tohle jsme v rozhovoru probrali a musí se nechat, že ačkoliv by Čočík mohl mít nos hodně nahoru, vzhledem ke své dosavadní kariéře, tak se pořád jedná o toho pohodového 'pankáče', kterého si pamatuju z těch několika fajn setkání v redakci Levelu, kdy jsme se zhruba půl roku vídali při přípravě DVDčka a pár chvilek na pivě s lidma od her. Přeju příjemnej poslech!

Moc dobře si pamatuji, kdy jsem poprvé v Levelu zaregistroval jméno Martina Bacha. Bylo to v rubrice Amiga, kdy téměř na konci každé novinky v úvodním zpravodajském souhrnu použil tři vykřičníky. Bohužel, "jeho" rubrika byla poměrně záhy po jeho nástupu zrušena a on se tak do Levelu vrátil velkou oklikou, ovšem právě přes navázané přátelství s tehdejším redaktorem Honzou Herodesem. Možná vám dodnes vrtá hlavou, proč po Honzově odchodu nastoupil na redaktorskou pozici právě Martin, byť byla tehdy celá řada potenciálních kandidátů, možná i se zvučnějším jménem. V tomto rozhovoru na to najdete odpověď. A povídá se v něm i o spoustě dalších zajímavých věcí, které souvisí jak s Martinovým vztahem ke hrám jako takovým, o velmi netradičním zakládání herního serveru spolu s dnešním šéfredaktorem Levelu Michalem Křivským i o složitosti nákupu plných her na časopisové DVD. Zlehka jsme se pobavili i o práci pro Herní asociaci a přípravě výročních cen Boom. Rozhovor vznikal těsně před akcí For Games. Musím říci, že mě docela překvapilo jak se "pekly" některé důležité věci v historii Levelu z Martinova pohledu. Tehdy jsem už Level ne přestával číst, ale naopak sledovat z pohledu autorských a redaktorských zásluh, tudíž poodhalení některých důvodů, proč zrovna tenhle člověk psal toto a kdo vlastně zodpovídal za časopis jako takový bylo velmi obohacující. Stejně tak krátké období Martinova šéfredaktorství a předání "moci" Petrovi Poláčkovi možná mnoho z vás nedovedlo doteď úplně rozklíčovat. Rozhovor je to sice dlouhý, ale odpovídá na spoustu otázek, které by mohli mít jak čtenáři, tak kolegové/konkurenti. Z hlediska relevantnosti informací si ho dost cením a doufám, že vám ta hodina a půl uplyne stejně rychle, jako mě při jeho nahrávání :)

itunes pic [https://assets.podomatic.net/ts/91/9d/23/8661/3000x3000_7513050.jpg] Moc dobře si pamatuji, kdy jsem poprvé v Levelu zaregistroval jméno Martina Bacha. Bylo to v rubrice Amiga, kdy téměř na konci každé novinky v úvodním zpravodajském souhrnu použil tři vykřičníky. Bohužel, "jeho" rubrika byla poměrně záhy po jeho nástupu zrušena a on se tak do Levelu vrátil velkou oklikou, ovšem právě přes navázané přátelství s tehdejším redaktorem Honzou Herodesem. Možná vám dodnes vrtá hlavou, proč po Honzově odchodu nastoupil na redaktorskou pozici právě Martin, byť byla tehdy celá řada potenciálních kandidátů, možná i se zvučnějším jménem. V tomto rozhovoru na to najdete odpověď. A povídá se v něm i o spoustě dalších zajímavých věcí, které souvisí jak s Martinovým vztahem ke hrám jako takovým, o velmi netradičním zakládání herního serveru spolu s dnešním šéfredaktorem Levelu Michalem Křivským i o složitosti nákupu plných her na časopisové DVD. Zlehka jsme se pobavili i o práci pro Herní asociaci a přípravě výročních cen Boom. Rozhovor vznikal těsně před akcí For Games. Musím říci, že mě docela překvapilo jak se "pekly" některé důležité věci v historii Levelu z Martinova pohledu. Tehdy jsem už Level ne přestával číst, ale naopak sledovat z pohledu autorských a redaktorských zásluh, tudíž poodhalení některých důvodů, proč zrovna tenhle člověk psal toto a kdo vlastně zodpovídal za časopis jako takový bylo velmi obohacující. Stejně tak krátké období Martinova šéfredaktorství a předání "moci" Petrovi Poláčkovi možná mnoho z vás nedovedlo doteď úplně rozklíčovat. Rozhovor je to sice dlouhý, ale odpovídá na spoustu otázek, které by mohli mít jak čtenáři, tak kolegové/konkurenti. Z hlediska relevantnosti informací si ho dost cením a doufám, že vám ta hodina a půl uplyne stejně rychle, jako mě při jeho nahrávání :)

Jan Eisler je zajímavý člověk. Ačkoliv stál prakticky u zrodu psaní o počítačovách hrách v České republice, nerad na tuto dobu vzpomíná. To byl také jeden z důvodů, proč trvalo tak dlouho ho přesvědčit, aby usednul za mikrofon a alespoň to málo, co ještě nezapomněl, se zaznamenalo do rozhovoru. Tímto bych chtěl poděkovat jeho kolegovi Samu Zajíčkovi, ke kterému jsem se také dostal úplnou náhodou a on to byl, kdo Honzu Eislera nakonec definitivně přesvědčil. Otázek, kolem kterých se povídání mohlo točit, bylo mnoho. Ovšem hned na úvod vás zklamu - ICE už si na spoustu věcí, které jsem měl poznamenané a vypíchnuté z historie Excaliburu a Score, prostě nepamatuje. Proto je v záznamu docela dost pauz, zamyšlení a nakonec lakonické "To už si nevzpomínám." Snažte se na to dívat jeho optikou, ačkoliv to byla jistě zajímavá doba, tak už to je přece jen dvacet let, z nichž pro tento rozhovor relativních bylo nějakých pět. A ačkoliv se může zdát, že takhle intenzivní doba se snad ani zapomenout nedá, platí to spíše pro čtenáře, než pro lidi, kteří tehdy časopisy dělali. Tento rozhovor, jakkoliv je rozhodně přínosný a zazní v něm věci, které málokdo řekne nahlas, je tak trochu demytizace kultu herního novináře v ČR. Tehdy to pro ICE s Andrejem byla zábava, velká, ale dnes už to minimálně pro Honzu Eislera neznamená víc, než matnou vzpomínku. I to o něčem vypovídá. Byli jsme srdcaři jenom my? No, raději toho filosofování nechám a odkáži vás na samotný rozhovor. Byť jsem měl přímo během natáčení z výsledku trochu strach (Eisler působil hodně odměřeným dojmem), tak výsledek nakonec není tak špatný a nakonec jsme si dokonce i potykali. Přeji příjemný poslech!