FOCUS ON

Výpadek elektřiny, přírodní katastrofy nebo válečný konflikt mohou na několik dní ochromit dodávky energie. V takové situaci se ukazuje, jak moc jsme na elektřině závislí. Šimon Kopčák z firmy EcoFlow v rozhovoru pro pořad Přežít na platformě FocusOn vysvětluje, jak se na takové situace připravit a jaké záložní zdroje mít doma po ruce. Moderuje Amar Ibrahim, expert na přežití v extrémních situacích. V dnešní době jsme na elektrické energii naprosto závislí. Od nabíjení mobilních telefonů přes chytrou domácnost až po chladničky a mrazáky – všechno potřebuje ke svému fungování elektřinu. Co ale dělat, když dojde k výpadku? Jak dlouho dokážeme bez elektrické energie fungovat a jakými způsoby si pomoci? Centrály a záložní stanice jako řešení Jedním z řešení, které Šimon Kopčák představuje, jsou centrály na benzín nebo plyn. ,,Máme centrálu, která funguje jak na benzín, tak i na plyn LPG. Benzín časem degraduje a nevydrží tak dlouho, zatímco plynová bomba se lépe skladuje a déle vydrží. Tato centrála je velmi oblíbená," vysvětluje. Na takové centrále je možné provozovat spotřebiče do výkonu 1900 W při pohonu na benzín, v případě LPG je to méně – přibližně 1600 W. To stačí například na provoz ledničky, počítače nebo různého nářadí. Co se týče hlučnosti, benzínová centrála při plném výkonu dosahuje přibližně 96 decibelů, plynová je o něco hlučnější – zhruba o 5 decibelů více. Kombinace s bateriovou stanicí Moderní přístup k záložnímu napájení představují bateriové stanice. ,,Výhodou centrály je, že když k ní připojíte bateriovou stanici řady Delta, máte propojený systém. Centrála se umí sama zapnout při poklesu kapacity baterie na nastavenou úroveň, například 10 %. Když nesvítí slunce a baterie se nedobíjí, centrála se automaticky spustí, dobije baterii a zase se vypne," říká Kopčák. Díky tomuto řešení nemusí centrála běžet neustále a spotřebovávat palivo. ,,Nastartuji, dobije mi baterie, já celý den funguju z baterek. Když se nestihne dobít ze solárních panelů, dobije to opět centrála a maximálně hučím dvě hodiny. Pak je zase dobitá baterie na celý den," popisuje výhody kombinovaného systému. Solární panely jako doplněk K bateriové stanici je možné připojit i solární panely. Podle Šimona Kopčáka je nejprodávanějším typem bifaciální panel o výkonu 200 W. ,,Je oboustranný, a když se za něj dá nějaká hliníková fólie, má výbornou účinnost. Je kompaktní, není ještě tak velký jako 400wattový panel, a má dostatečný výkon na dobití kilowattové baterie," vysvětluje. Solární panely fungují nejlépe při přímém slunečním světle, ale určitý výkon poskytují i při běžném denním světle. ,,Něco to bude dávat, i když bude pouze světlo, není to tak, že by byl panel úplně mrtvý. Stanice využívají MPPT regulátory, které vždy tahají z panelu maximum," upřesňuje Kopčák. Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast: 1. Jak Šimon Kopčák přišel k podnikání v oblasti záložních zdrojů energie? 2. Jaké konkrétní zkušenosti mají zákazníci s využitím záložních zdrojů při reálných krizových situacích? 3. Jaké jsou nejčastější chyby, které lidé dělají při pořizování a údržbě záložních zdrojů? 4. Jak si vede český trh v porovnání se zahraničím v oblasti připravenosti na výpadky elektřiny? 5. Jaký je Šimonův osobní příběh, který ho přivedl k zájmu o krizovou připravenost?

České zdravotnictví čelí zásadním výzvám, které už nelze ignorovat. Adam Janek, ředitel Očního centra Praha a bývalý člen dozorčí rady Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, v rozhovoru pro pořad Science Lab na platformě FocusOn odhaluje, že systém „již narazil" jen to ještě necítíme. Bez restrukturalizace a nových zdrojů financování se neobejde. Tři okruhy problémů: demografie, personál a peníze „Považuji české zdravotnictví za velmi dobře fungující, velmi kvalitní a velmi dostupné," začíná Janek pozitivně, ale rychle přechází k realitě. Identifikuje tři zásadní problémy: Demografie a zdravotní stav obyvatelstva: Vyšší věk znamená vyšší náklady na léčbu, zároveň více lidí přechází z ekonomicky aktivního života do důchodu. „Odvádíme méně prostředků do systému," upozorňuje Janek. Personální zabezpečení: Stárnou nejen pacienti, ale i zdravotníci. „Stárnou lékaři, stárnou zdravotní sestry a veškerý nelékařský personál – a celý systém se na to bude muset připravit." Financování: „Máme omezený rozpočet na zdravotní péči a budeme muset hledat nové zdroje." Spoluúčast pacientů: nevyhnutelná realita Adam Janek je přesvědčen, že bez zapojení soukromých peněz se systém neobejde: „Všichni vědí, že bez soukromých peněz se systém neobejde, ale je to bohužel jenom politikum." Poukazuje na paradox současného stavu: „Máme naprosto nadstandardní, až unikátní paletu hrazené péče v České republice. V podstatě máme jenom dvě oblasti, ve kterých si pacient doplácí – stomatologie a lékárny." Příklad z lékárny jako vzor: „Když jdete do lékárny, paní magistra vám řekne „sto korun hradí pojišťovna, doplatek je 50 Kč.“ Už jste někdy řekl ne a léky tam nechal? Pro mě je určitý typ nadstandardu právě u léků." Julínkova reforma: 30 korun, které zlomily vaz Adam Janek připomíná osudových 30 korun z Julínkovy reformy: „Tehdejšímu ministrovi a jeho kolegům to zlomilo vaz, de facto už navždy budou mít nálepku politiků, kteří zpoplatnili zdravotnictví, přitom šlo o 30 korun." Politici se podle něj tématu bojí a vyhýbají: „Resort zdravotnictví politici vlastně ani nechtějí řešit, nejradši by ho nikdo nedělal, protože je to velmi ožehavé téma. Kdo jednou zavede nějaké nadstandardy, už nebude zvolen." Auto jako metafora: škodovka versus mercedes Na obavu z dvojkolejného zdravotnictví Janek odpovídá metaforou: „Ať už jedete škodovkou nebo mercedesem, dojedete do cíle bezpečně – jde jen o to, jestli máte vyhřívaná sedadla nebo víc prostoru na nohy. Ale nikdo vás nenechá stát u silnice.“ Zdůrazňuje: „Nejde o to, že byste někomu poskytli horší nebo lepší péči. Péči mu poskytnete a jde o to, s jak kvalitním materiálem, s jakým doplatkem." Musíme být realisti – i zdravotnictví má omezený rozpočet. Kdy systém zkolabuje? „Už je po dvanácté hodině," varuje Janek. „Dneska jasně vidíme náklady na péči, jakým způsobem stoupají. Jsou na to krásné predikce od ÚZISu, z Eurostatu, z OECD – je naprosto jasné, že nám peníze nebudou stačit." Časový horizont není jasný: „Nikdo neřekne, jestli systém narazí za dva roky, za pět let, za deset let, protože z mého pohledu už lehce narazil." Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:  1. Systém už narazil – Není otázka jestli, ale kdy se problémy plně projeví. Už teď je „po dvanácté hodině". 2. Politici se bojí - 30korunový poplatek z Julínkovy reformy ukázal, že kdo zavede spoluúčast, už nebude zvolen. 3. Poroste transparentní ekonomika - Soukromé platby už proudí do systému, nikdo to nezastaví. 4. Prevence je klíčová - Obezita a alkoholismus zatěžují systém více než si dovedeme představit. 5. Vzdělávání budoucnosti - Oční centrum Praha ukazuje cestu, jak připravovat nové lékaře už během studia.

Značky jako Tesla, MG nebo Cupra mění pravidla automobilového marketingu. A značky jako Škoda hledají cestu, jak zůstat relevantní. V rozhovoru pro pořad Brand Date popisuje Tomáš Kopečný, ředitel agentury Kaspen/Jung von Matt, proč se svět automobilů přeskupil, které značky sází na nostalgii, jak si vedou němečtí giganti a jakou roli v tom hraje mentální dostupnost značky. Nabízí pohled do zákulisí marketingových rozhodnutí, která určují směr vývoje celého trhu. Podle Tomáše Kopečného výsledky druhého vydání jejich vlastního Brand Performance Indexu ukázaly tři zásadní značky – MG, Volvo a Cupru. „Každá uspěla z jiného důvodu,“ říká. U MG zaujal raketový růst – za tři roky se dostala na třinácté místo v prodejích. „To je fascinující vývoj značky, která čerpá z historie, ale na trhu je vlastně nová.“ MG, Volvo, Cupra: Překvapení žebříčku a tichá síla brandu MG, dnes ve vlastnictví čínského koncernu SAIC, se výrazně opírá o cenovou dostupnost a současně rychlý přechod k elektromobilitě. „Zákazník u MG dostane hodně muziky za méně peněz, a to dnes rozhoduje,“ dodává Kopečný. Je to ukázka, že i značka bez hluboké evropské přítomnosti dokáže prorazit. Naopak Volvo boduje díky dlouhodobé konzistentní práci se značkou a důrazu na bezpečnost. „Jejich marketing drží značku pohromadě. Transparentní modelová řada je příkladem srozumitelné komunikace pro zákazníky,“ vysvětluje Kopečný. Volvo tak ukazuje, že silná pozice se dá udržet, pokud značka ví, kdo je a co reprezentuje. U Cupry jde o výjimečný případ – kompletní oddělení od mateřského Seatu a budování vlastní identity. „Tohle rozhodnutí vyžadovalo obrovskou odvahu,“ podotýká Kopečný. Vysvětluje, že Cupra vytváří nejen nové modely, ale i nový jazyk značky, styl a tone-of-voice, který míří na mladší a dynamičtější zákazníky. Změnit značku? V autoprůmyslu to není jen o logu Změna značky v automobilovém průmyslu je složitý proces. Přesto některé značky – například Cupra – do toho šly. „Když značka dlouhodobě nemá jasné atributy, může být rebranding cestou,“ vysvětluje Kopečný. Mnohé automobilky přistupují k vytvoření nové subznačky jako způsobu, jak se otevřít novému publiku, aniž by se musely vzdát tradice. „Volvo vytvořilo Polestar, Hyundai zase Ioniq – to jsou příklady značek, které se odklonily od mainstreamu, ale přitom zůstávají pod známou střechou.“ Podle něj se tímto směrem mohou ubírat i další značky, ale půjde spíš o výjimky. „Cupra je unikátní v tom, že mateřskou značku Seat opravdu začala potlačovat.“ U jiných jde zatím spíš o rozšíření portfolia než o úplný odklon. A celý proces závisí na odvaze a konzistenci: „Změnit značku nestačí. Musíte změnit i způsob, jak o sobě mluvíte a jak vás vnímá trh.“ Čínské značky přicházejí: Nová éra automobilového boje Dnešní čínské automobilky nejsou to, co byly v roce 2005. „Kvalita šla výrazně nahoru, technologie se zrychlila, a trh se změnil,“ říká Kopečný. Výrobci jako BYD nebo MG dnes vstupují na evropské trhy s velkou dynamikou. A co víc – díky elektromobilitě mohou startovat z téměř stejné pozice jako zavedené značky. „V 90. letech trvalo roky, než se nové značky prosadily. Dnes je možné konkurovat během několika let,“ vysvětluje. Elektromobilita totiž stírá technologické rozdíly, které dříve vznikaly desetiletí. Čína navíc masivně podporuje vlastní automobilky státem, což zvyšuje jejich šance i na západních trzích. Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast: 1. Jak vznikl Brand Performance Index a jaká metodika za ním stojí? 2. Proč má Cupra výjimečné postavení a co se děje se značkou Seat? 3. Jak konkrétně čínské automobilky ovlivňují nabídku v Česku? 4. Jaké jsou příklady návratu retro modelů a proč na ně značky sází? 5. Proč je salience důležitější než znalost značky – a jak ji měřit?

V pořadu Audit na platformě FocusOn varuje auditor Irenej Poláček před dramatickým zpřísněním certifikace zdravotnických pomůcek. Proces může trvat až tři roky a výrobci, kteří si nechali přechod na novou regulace MDR na poslední chvíli, riskují ztrátu certifikátů v letech 2027-2028. Pořadem provází Pavol Plevják ze společnosti DQS. Počet notifikovaných osob sice vzrostl z 10-15 na 40-50, ale kapacity stále nepostačují rostoucí poptávce. Nejkritičtější je nyní kvantifikace zdravotního benefitu – zatímco dříve stačily vágní formulace, dnes musí výrobci přesně dokázat, že jejich pomůcka pomůže s 90% pravděpodobností a jak dlouho efekt vydrží. Výrobci zdravotnických pomůcek se často ptají, zda potřebují certifikaci podle ISO 13485, nebo jim postačí obecnější ISO 9001. Podle Poláčka záleží především na obchodních požadavcích zákazníků. „Normy nejsou povinné, takže ti nikdo nemůže říct, že musíš mít to nebo ono. Ty musíš mít systém podle MDR, musíš mýt systém řízení kvality, ale je na tobě," vysvětluje auditor. „Stane se to pro ně povinností, jakmile to chce obchodní situace – legislativně to není u těchto standardů vyžadováno." ISO 13485 přitom vychází z ISO 9001, přičemž přibližně 80 procent článků je totožných. Klíčový rozdíl spočívá v tom, že ISO 13485 je přizpůsobena specifickým potřebám výrobců zdravotnických pomůcek. „Jsou tam pasáže, které v ISO 9001 nejsou – například sterilizace, podmínky pro implantovatelné pomůcky.‘‘ Zároveň je standard přísnější v oblasti dokumentovaných informací, kdy je potřeba více věcí dokumentovat. MDR certifikace: Povinnost s přísnou regulací Zatímco ISO standardy zůstávají dobrovolné, regulace MDR (Medical Device Regulation) je pro výrobce na evropském trhu povinná. Tato legislativa platí již sedm let a představuje zásadní změnu oproti předchozí směrnici MDD z roku 1993. Článek 10 MDR stanovuje obecné požadavky na legálního výrobce. „Legálním výrobcem je ten, kdo je na štítku pomůcky napsaný. Můžeš mít například klasicky covid testy a tam různé společnosti na krabičce, ale tam vzadu štítkuje výrobce Čína - to je legální výrobce, to je ten, kdo nese zodpovědnost," objasňuje Poláček. Jeden z bodů článku 10 vyžaduje, aby výrobce měl systém řízení kvality. Zde se projevuje návaznost na ISO normy - pokud společnost splňuje body MDR, často tak de facto plní i požadavky ISO 13485. „Mnoho výrobců to bere tak, že ISO je zlatý standard a když to mám, tak se předpokládá, že již plním tyto body," uvádí expert. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: 1. Jak vypadá realita kvality manažerů, kteří podle auditora "jednoduše vyhoří" kvůli tlaku na certifikaci, a proč není toto oddělení dostatečně podporované ve firmách? 2. Proč má auditor "červené moře"? 3. Jak konkrétně funguje "zmrazení" certifikátů? 4. Jaký je rozdíl mezi "legálním výrobcem"? 5. Kolik času potřebují firmy na získání certifikací?

Oldřich Bruža z Úřadu vlády přiznává v pořadu Rušičky na platformě Focuson.cz nejistou budoucnost odboru strategické komunikace po volbách. Spolu s konzultantkou Barborou Petrovou připomíná, že systém nevymyslela Fialova vláda, ale podepsal ho už Andrej Babiš v roce 2021. Proč se z nutné obrany proti dezinformacím z východu stal politický boj? Co si vlastně pod strategickou komunikací představit? Bruža to vysvětluje jednoduše: „Je to nějaký soulad slov a činů tak, aby občan měl sjednocené informace. A pokud možno přehledně a srozumitelně." Jde tedy o koordinovanou komunikaci státu směrem k vlastním občanům i k zahraničí. Petrová doplňuje, že strategická komunikace je „jakákoliv komunikace, která má nějakou strategii - máme něco změřeno, promyšleno, máme jasné cíle, které si průběžně měříme, evaluujeme, máme cílové skupiny, ke kterým mluvíme a které dobře známe." Není to však pouze teoretická disciplína. V době, kdy se Česká republika potýká s kybernetickými útoky, dezinformačními kampaněmi a hybridními hrozbami z východu, získává strategická komunikace zcela praktický rozměr. „Strategická komunikace je hodně o bezpečnosti. Vidíme to, co tady jde z východu - je to obrovská výzva pro naši společnost," říká Bruža s odkazem na současnou bezpečnostní situaci. Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast. Co se dozvíte z celého rozhovoru: 1. Jak funguje konkrétní koordinace s NATO - Jaké dokumenty Severoatlantické aliance používá strategická komunikace a jak se implementují do české praxe? 2. Detaily o sociálních sítích odboru - Jaká data má odbor o svých kriticích a jak vypadají konkrétní útoky na jejich práci? 3. Slovní přešlapy a autentické momenty - Jak hosté reagují na nepříjemné otázky a jaké jsou jejich spontánní reakce na kritiku? 4. Konkrétní příklady dezinformačních kampaní - Jaké specifické případy šíření dezinformací řeší a jak na ně reagují? 5. Osobní vztahy mezi aktéry - Jaký je skutečný vztah mezi Bružou a Foltýnem a jak ovlivňuje fungování celého systému?