Frontman.cz

Do druhého dílu podcastu V producentské dílně [https://www.frontman.cz/tagy/v-producentske-dilne] přijal pozvání producent, hudebník a držitel několika hudebních cen Boris Carloff. Člověk, který se prý producentem původně vůbec stát nechtěl, ale dnes patří mezi nejrespektovanější osobnosti na české hudební scéně. V rozhovoru odkrývá, proč příliš neuznává kompromisy, jak důležitá je upřímnost při práci ve studiu a proč v hudbě platí jednoduché pravidlo: méně je vždycky více, a to jak v počtu mikrofonů, tak i v používání pluginů. Boris Carloff není z těch, kteří by kolem sebe dělali zbytečný rozruch. Ale když začne mluvit o hudbě, zvuku nebo mikrofonech, je okamžitě jasné, že mluví někdo, kdo má v těchto oblastech obrovský přehled. Nezajímá ho jen nahrávací technika, ale i psychologie tvorby, vztahy mezi lidmi ve studiu a to, co se děje „mezi řádky“. Právě a nejen díky tomu se z něj stal respektovaný producent, který spolupracuje s Debbi, November 2nd a dalšími zvučnými jmény české hudební scény. Minimalismus jako cesta k lepším výsledkům Přestože má největší sbírku mikrofonů v republice, říká, že čím míň mikrofonů použije, tím méně problémů musí řešit. Stejně tak se staví i k pluginům. Sám je pomáhá vyvíjet v rámci firmy United Plugins, ale zároveň se netají tím, že to s nimi podle něj řada zvukařů a producentů přehání: „Lidi dneska mají neomezený přístup k technologiím, ale místo aby se zaměřili na zdroj zvuku, problémy řeší pomocí pluginů, jenže to není ideální způsob.“ Věřit původní myšlence a držet se jí. A hlavně dělat rozhodnutí už při samotném nahrávání. To považuje Boris za mnohem důležitější než nekonečné možnosti, které nabízí dnešní postprodukce. Kvalitní náběr, práce s prostorem, mikrofonem a výběr interpreta, to vše je podle něj klíčové. Svojí práci si nedokáže představit bez kvalitních studiových monitorů, převodníků a samozřejmě mikrofonů. A když už jsme mluvili o technice, v podcastu přišla řeč i na software. Cubase je pro Borise stále hlavní pracovní nástroj. Zmínil mimo jiné i to, který plugin považuje za nejpřeceňovanější, a které naopak používá téměř v každém projektu. Hudební produkce je hlavně práce s lidmi Tento díl ale rozhodně není jen o mikrofonech a pluginech. Velká část rozhovoru se věnuje mezilidské stránce produkce, která hraje zásadní roli. „Producentská práce je také o práci s lidmi, je to jako ve vztahu. Někdy jde vše hladce, jindy nastanou komplikace, ale vždycky by člověk měl být k tomu druhému upřímný. Když něco nefunguje, nebo ti něco vadí, musíš to říct. Jinak ztratíš důvěru.“ I proto se Boris rád stává součástí kapel na delší dobu, vytváří si s nimi přátelský vztah, který přesahuje běžnou studiovou spolupráci. V rámci této epizody se dostáváme i k jeho úzké spolupráci se zpěvačkou Debbi – jejich společnou tvorbu vnímá jako osobní projekt. Na příkladu skladby You Wanted All z Debbiiny nové desky Deep Emotions Boris exkluzivně odkrývá, jak takový track vzniká – od první demo nahrávky až po finální mix a mastering.

Nový díl Podcastu Frontwoman [https://www.frontman.cz/tagy/podcast-frontwoman] vychází právě teď a tentokrát vás zavede do světa videoklipů. Lidé totiž často poslouchají očima, a audiovizuální složka se tak stala nedílnou součástí muzikantského života. Transformace hudby do pohyblivých obrázků si žádá kreativitu, technické schopnosti a v ideálním případě také velkou dávku srdcařiny – a my vás do celého tohoto procesu zasvětíme spolu s Michalem Skořepou. Přečtěte si také článek na magazínu Frontman: https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-13-magicky-svet-hudebnich-videoklipu [https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-13-magicky-svet-hudebnich-videoklipu]

Písničkář, básník a frontman kapely Čtvrt na smrt Jan Vacík [https://www.frontman.cz/users/jan-vacik] se v rozhovoru rozpovídal nejen o hudebním zázemí v rodině, ale i o psaní textů, na kterých jeho tvorba stojí především. V následujícím povídání se také dozvíte, jak se dostal ke kreativní výuce hudební výchovy a o plánech na čtvrté album jeho kapely. Rozhovor o hledání těch správných slov. Jan Vacík, kromě toho, že s kapelou Čtvrt na smrt hraje koncerty a chystá další album, vydal v letošním roce básnickou sbírku Promiň a děkuju u nakladatelství Pracovna. Čtvrt na smrt je kapela pohybující se na pomezí alternativního rocku, písničkářství a poezie. V jejím čele stojí Jan Vacík, jehož osobité texty propojují existenciální témata s jemnou ironií a civilní každodenností. Zvuk kapely je dynamický, střídá melancholii s energií, ticho s výbuchem. Čtvrt na smrt je kapelou, která se nebojí zpomalit, ani jít na dřeň. Doposud vydala tři alba.

Poměrně narychlo domluvený rozhovor s Barielem [https://www.instagram.com/barieliam] se nakonec odehrál ve velkém klidu. Trochu jsme přeskakovali z tématu na téma, ale to je jen ilustrace Jakubovy kreativní a k reakci vždy připravené mysli. Rozhovor o rodině plné hudebníků. Jakub se mnou mluvil velmi otevřeně i o boji s kreativním blokem, s úzkostmi přecházejícími do panických atak a také o velmi častém trápení většiny hudebníků, které se jmenuje tinnitus. Kromě toho se svěřil s tím, jak skládá, co ho nejvíc inspiruje a jak je pro něj důležitá komunita lidí, se kterou spolupracuje. Jakub Baierl je nepřehlédnutelnou postavou nejen pražské elektronické scény. Narodil se do hudební rodiny, a tak byla jeho cesta za vlastní hudební kariérou víceméně nevyhnutelná. Jakub je součástí Yoga kolektivu a členem synthpopového dua Méta Monde. Nyní přináší pod jménem Bariel debutové album Život je jeden z nejtěžších, na kterém uslyšíme řadu silných písní a zajímavých spoluprací.

Při tvorbě úvodní epizody mého nového hudebního podcastu „V producentské dílně“ jsem si znovu připomněl, jak zásadní roli v hudební produkci hraje atmosféra ve studiu. Technika, plug-iny a mikrofony jsou sice důležité pracovní nástroje, ale to, co často rozhoduje o výsledku, je vzájemná důvěra, otevřenost a schopnost vytvořit prostředí, ve kterém se umělci cítí bezpečně a svobodně. Mým prvním hostem byl Eric Stevenson, což není náhoda. Eric je pro mě tak trochu neobjevený producentský talent. Je to producent, muzikant a člověk, který v sobě snoubí technické schopnosti s obrovskou dávkou empatie. Společně jsme si povídali v jeho nahrávacím studiu Andel Sound, kde Eric působí nejen jako producent, ale také jako jeho spolumajitel a člověk, který má celý chod studia na starosti. Eric vnímá hudební produkci méně jako přesný řemeslný proces a více jako osobní cestu, kde je důležité pracovat s energií a emocemi. Klade důraz na to, aby se každý interpret cítil při nahrávání přirozeně. V této souvislosti jsme mluvili o konceptu Residential Artist, který ve studiu Andel Sound realizují: jde o formu spolupráce, kde kapely nemají vymezený pevný časový slot, ale mohou na svých písních pracovat postupně a bez časového tlaku – přesně tehdy, kdy se cítí být připraveny. Kde je hranice mezi zvukařem a producentem? Jedním z hlavních témat našeho rozhovoru bylo rozlišení mezi rolí zvukaře a producenta. Zatímco zvukař obvykle zajišťuje technickou kvalitu záznamu, producent má širší vizi – pomáhá s aranžemi, ovlivňuje atmosféru ve studiu a dohlíží na výsledek. Eric popisuje, že producentem se člověk stává ve chvíli, kdy mu na výsledku skutečně záleží – kdy je ochoten vést, inspirovat a zároveň citlivě ustupovat, pokud je to pro píseň to nejlepší. Tuto roli vnímá jako službu hudbě i interpretovi. Signature sound Na otázku, zda má studio Andel Sound svůj osobitý „signature sound“, Eric odpověděl skromně – sám si prý nedokáže přesně definovat, co by to mělo být. Já však věřím, že určitá zvuková identita je v jeho práci znát. Projevuje se nejen v konkrétním technickém přístupu, ale hlavně v důrazu na autenticitu, přirozenost a v tom, že se studio nebojí drobných nedokonalostí – právě ty totiž často tvoří onu lidskou, nezaměnitelnou barvu zvuku. V podcastu jsme se dotkli i dalších témat: jaký je Ericův vztah k různým DAW a proč ho fascinuje Ableton, jak přistupuje k využití umělé inteligence ve studiu, a také jeho spolupráce s kapelou Rekreace, jejichž nové album Denní snění právě vychází. Součástí epizody je i ukázka jejich singlu Venku svítá. První epizoda není jen o produkci. Je hlavně o lidech, o hledání cest, o důvěře a o tom, že v každém z nás jsou – jak říká Eric – „neobjevené možnosti“, které čekají na správný čas a prostor, aby se mohly plně projevit.