Čestmír Strakatý

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR [https://herohero.co/cestmir] A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR [https://www.forendors.cz/cestmir]⁠ V těžké době je humor jediná věc, která vám zbude, myslí si herec a režisér Milan Šteindler. Sám v něm coby syn pesimisty a optimistky v nelehkých životních situacích našel útočiště. Jako komunikační prostředek s okolím ho používal odmala a postupně dospěl k tomu, že tam, kde ostatní pohoršeně kroutí hlavou, on se bavit začíná. V legraci z někoho nebo něčeho je podle něj podstata humoru, nejde ho dělat neutrální. Díky genům, které se v něm mísí, si taky dobře uvědomuje, že potom, co se člověk cítí dobře, musí zákonitě přijít chvíle, kdy se bude cítit špatně. Pokud ne, tak patrně něco nepostřehl. O tom, že by si sáhl na život, nepřemýšlel, ani když mu bylo nejhůř, umírala mu matka a do toho se rozváděl. Tehdy ale pochopil, jak se cítí lidé, kteří jsou schopni sebevraždu spáchat. A taky to, že v každé době jednáme a reagujeme, jak nejlíp umíme, a nemá proto cenu vracet se k tomu, co se nepovedlo. Dokud žijeme, pořád se vyvíjíme. Co se principiálně nemění, je dopad divadla Sklep. Jen už jeho členové nejsou ani zdaleka takovým spolkem alkoholiků maskujících svoji běžnou činnost divadlem jako dřív. Sám Šteindler toho podle svých slov vypil tolik, že by to nikdo nepřeplaval, a setkal se i s drogami. Zpětně přiznává, že se v exponovaném období, kdy večerní úlevu střídala „blbá“ rána, choval jako idiot a měl úplně vygumovaný mozek. Za prospěšné pokládá, že si to uvědomil a alkoholu i jakýmkoli nelegálním substancím se vyhýbá. Kromě jeho osobního rozvoje mu záleží i na tom, kam se bude ubírat Česká republika. Za správné pokládá, abychom byli součástí Evropy, přijali euro a podporovali Ukrajinu. Pokud by si Češi odhlasovali v rámci referenda vystoupení z EU nebo NATO, v zemi by nezůstal. Kam by se případně přestěhoval? Co ho přimělo promluvit o domácím násilí? Čím obhajuje vtipy o trans lidech? Co považuje za největší absurditu globálního rozměru? Jak se ocitl v jedné šatně s britským komikem Ricky Gervaisem? Nebo co si myslí o kontroverzním tvůrci Marty Pohlovi a co si uvědomil při natáčení nové komedie Holka od vedle? I o tom jsme s Milanem Šteindlerem vážně i nevážně mluvili. Tak příjemný poslech a hodně štěstí a zdraví do nového roku všem!

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR [HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR] A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR [HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR]⁠ Ve výročních žebříčcích bilancujících uplynulý rok v české literatuře obsazuje Dům v Matoušově ulici přední příčky. Zatím poslední román Terezy Boučkové se těší přízni čtenářů i literárních kritiků, spisovatelka ale důvěrně zná i to, jaké je to být perzekvovaný. Když říká, že žijeme ve skvělé době, dobře ví, o čem mluví. Na svět přišla jako dcera literáta Pavla Kohouta, a přestože ho odmala vídala nanejvýš třikrát ročně a jejich vztah byl prakticky nulový, stačilo to k tomu, aby se pro režim stala nepohodlnou. Když ve dvaceti podepsala Chartu 77, o možnost hrát, zpívat a tancovat se připravila definitivně. Na setkání po 10 letech od maturity byla mezi spolužáky s tituly JUDr., MUDr. a Ing. jediná uklízečka, ale cítila se milionkrát líp než oni. Potřebovala mít čisté svědomí a nedělat ústupky. Paradoxně nejtěžší lekci dostala po roce 1989, když chtěla vydat svoji prvotinu Indiánský běh. Způsob, jakým se v samizdatem oslavované novele vyjadřovala na konto svého otce nebo Václava Havla, byl náhle nepřijatelný. Někdejší disidenti, kteří byli za komunismu nuceni popírat své přesvědčení a cenzurovat svá díla, ji nutili k tomu samému. Byl to šok. Trvalo dva roky, než kniha vyšla. Tehdy pochopila, že i svoboda a demokracie jsou jenom o lidech a různých zákulisních hrách. Kritická je k porevolučnímu prezidentovi i dnes. Podle ní to „zvoral“, když udělal tlustou čáru za tím, co bylo, aniž by se řešila spravedlnost a aspoň slovně odsoudili viníci. Tím, že se všechno zglajchšaltovalo, se zdá, že je vlastně všechno jedno a nemá cenu stát si za svým názorem. Podle Boučkové má, i když to bývá náročné. S čím dalším se kvůli svým pevným postojům potýkala, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR [https://herohero.co/cestmir] A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR [https://www.forendors.cz/cestmir] Momentů, které neustále překvapují, je v Pelíšcích spousta, říká herec Miroslav Donutil čtvrtstoletí od premiéry filmu, se kterým je neodmyslitelně spjatý a který se už stal součástí jeho hereckého odkazu. Úspěch dnes kultovní komedie přičítá tomu, že každý z ní někoho nebo něco doma měl, případně pořád má. On sám tatínka, který mu pod stromeček slavnostně nadělil místo stylových presleyovek vyfasované vojenské boty s kožešinkami. Vlastní byla jeho otci také jistá přísnost, kterou Donutil v dospělosti přijal za svou a přistoupil s ní i k hraní. Tomu od začátku dával všechno a přišlo mu přirozené vyžadovat to od druhých. Divadlo podle něj není žádná demokracie, když mluví o legendárním Provázku, zmiňuje v souvislosti s ním absolutní odevzdanost, zápřah i křik. Odporovat moc nešlo a vlastně k tomu nebyl ani důvod. Členové souboru byli jako guerilla probíjející se nepřátelským územím a věděli, že ze sebe musí vydat maximum, jedině to se vyplácí. A vyplatilo se. Na přelomu 70. a 80. let byli tak slavní, až jim to trošku stouplo do hlavy. Zadání, aby se jednou říkalo: Martinův otec byl taky herec, má teď Donutilův mladší syn. Jeho příjmení ho ale zatím spíš brzdí. V jaké pohádce si zahrál se svým tchánem? Kdy se poprvé opil? Jaký byl otec? Proč nikdy nepřemýšlel o emigraci? A co ho v novém roce čeká? I o tom jsme s Miroslavem Donutilem mluvili. Pevně věřím, že se vám bude naše sváteční povídání líbit, a přeju vám hezké Vánoce!

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR [https://herohero.co/CESTMIR] A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMI [https://www.forendors.cz/CESTMIR]R⁠ Nechci dovolit Petru Fialovi, aby nám vládnul další čtyři roky a předváděl tu hrůzu, ve které tady žijeme, říká předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná s tím, že pro to udělá cokoli. Potřebnou změnu spojenou s návratem levice do sněmovny chce zajistit ukončením svého 11letého působení v Evropském parlamentu a přesunem z Bruselu zpátky domů a společnou kandidátkou nově zaregistrovaného hnutí Stačilo! To má pod jejím vedením spojit různé levicové subjekty, jejichž hlasy by v případě dvoučlenných nebo vícečlenných koalic nemusely dosáhnout na požadovaných 8 %, resp. 11 % a propadly by. Že jde o podvod na voliče, Konečná odmítá. Toho se podle ní dopouští vládnoucí Spolu, které se o shodu na společném programu ani nesnaží a zásadně se v něm rozchází. Nesouhlasí ani s tím, že by byla proruská, stejně jako Václav Havel zastává názor, že bychom neměli vstupovat do žádné vojenské aliance. To, že je v otázce válek a různých politických procesů tak citlivá, přičítá i mementu komunistických zločinů, které by nikdy nechtěla opakovat. Sama podporuje politiku všech azimutů včetně obchodu s Čínou, ale v žádném jiném evropském státě neudělal nikdo takovou chybu jako Markéta Pekarová Adamová svým odjezdem na Taiwan, kterým zabila zakázky v řádech desítek, možná stovek milionů. S Kateřinou Konečnou jsme mluvili i o tom, jaký bude mít Stačilo! program a kdo další bude na kandidátce nového hnutí, jestli se vzdá předsednictví v KSČM s 16 tisíci členy, o čem by mělo proběhnout referendum, její pověsti mezi českými podnikateli nebo co nerad slyší její manžel.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR [https://herohero.co/CESTMIR] A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR⁠ [https://www.forendors.cz/cestmir] Režim Bašára al-Asada byl prázdná skořápka, shodují se Jakub Szántó a Pavel Pawluscha Novotný, reportéři s bohatými zkušenostmi z Blízkého východu. Dobrou zprávou podle nich je, že klan al-Asadů padl, protože dusil Sýrii přes půlstoletí. Otázkou je, jakým způsobem se k vedení země postaví jeho nástupce Abú Muhammad Džulání. Teď se tváří, jako by odhodil mladickou nerozvážnost, přestal podřezávat nevěřící a stal se velkým demokratem, podle Szántó je to ale bizarní představa, kterou paradoxně podporuje řada velkých amerických deníků. Fascinující je pro něj také přesvědčení, že neuvěřitelný chaos, ve kterém se zmítá nejen Sýrie, ale celý svět, někdo řídí. K této konspirační teorii se přiklání i bývalá velvyslankyně ČR v Damašku Eva Filipi, když naznačuje, že nějaké temné zahraniční síly věděly, že k převratu dojde. Faktem je, že nevěděl nikdo a že Rusové měli hlavně dobré PR, kterým přiživovali zdání, že mají mnohem větší vliv než ve skutečnosti. Reálně území Sýrie ovládá pět sil – Kurdové, Islamisté, Turci, skupina Tahrír al-Šám a tzv. jižní operační centrum, tvořené částečně arabskými a sunnitskými milicemi a částečně drúzi – a poměrně významnou roli hraje Izrael. Poskládat šílenou mozaiku a vytvořit z ní celek, se zdá být nemožné. Sýrie by ale mohla být něčím jako společenstvím vlastníků jednotek, a to je nadějeplné. Proč celý svět bedlivě sleduje, co se v Sýrii bude dít? Jak fungoval tamní drogový trh? Co způsobil cynismus izraelské vlády a co bude s Gazou? Nebo proč měli za vlády Bašára al-Asada oba reportéři zapovězený vstup do země? I to jsme společně probrali. Poslechněte si.