Episode 64: Giselle jako puberťačka a víly jako drsňačky. Jeden z nejhranějších baletních titulů slaví 185. výročí

Episode 64: Giselle jako puberťačka a víly jako drsňačky. Jeden z nejhranějších baletních titulů slaví 185. výročí

V letošním roce si připomínáme 185. výročí od prvního uvedení romantického baletu Giselle. Tento klenot klasického repertoáru v choreografii Julese Perrota a Jeana Coralliho se stal synonymem doby, ve které vznikl a zároveň také jedním z nejhranějším baletních titulů. Příběh mladé venkovanky Giselle, která umře puknutím srdce z neopětované lásky a promění se ve vílu chránící svého milého dodnes láká diváckou pozornost. Co je na Giselle tak ojedinělého, že se uvádí i dvě století po své premiéře? Jak se její inscenování proměňuje v čase? A jaké to je tančit Giselle? To se dozvíte v dnešní epizodě podcastu Průvodce tancem v souvislostech.  Nevíme sice, jak vypadala původní choreografie, zato se dochovalo libreto, partitura a dobová recenze. „Ten příběh je obrovsky silný. Ani nemusíte v životě zažít takovou lásku, ale ten příběh s vámi stejně rezonuje,“ tvrdí taneční historička Zuzana Rafajová. Zároveň dodává, že většina partů, které dnes považujeme za typické právě pro tento balet, v původní inscenaci určitě nebyla. Nikola Márová, bývalá první sólistka baletu Národního divadla, mluví mimo jiné o tom, že pro ni Giselle nebyla náročná po technické, ale zejména po herecké stránce. „Připadala jsem si na tak významnou hereckou roli mladá a životně nezkušená. Byl to pro mě oříšek na začátek kariéry,“ dodává, když popisuje své zážitky z Národního divadla. Márová v podcastu dále vzpomíná na své první kroky coby studentky na taneční konzervatoři, které formovaly její budoucí pojetí titulní postavy: „Když byla Giselle v Národním divadle, ještě jsem studovala a shodou okolností primabalerína Hana Vláčilová byla moje pedagožka na scénickou praxi. Takže pro mě bylo něco nepopsatelného, když jsem se šla podívat na její představení a za dva dny na to ona mě učila ve škole. Neskutečně jsem ji obdivovala.” Taneční pedagog a dramaturg Václav Janeček upozorňuje, že příběh Giselle stále dojímá a má dramatický spád zejména kvůli zradě, která celý příběh rámuje. Mluví také o přípravách tohoto baletu v ostravském souboru a o tom, jak je důležité sledovat aktuální nastavení společnosti, „aby to zkrátka nebyla jenom rekonstrukce pro fajnšmejkry.“ V podcastu se ale také zmiňujeme o moderních a současných verzí Giselle. Nikola Márová prozradila, že jednu dobu byla její nejoblíbenější Giselle od Matse Eka, nicméně také jedním dechem upozorňuje, že nová pojetí musí být skutečně inteligentní, aby se nejednalo o pouhou změnu pro změnu. Rafajová pak dodává, že i historické rekonstrukce a interpretace mají své kouzlo: „Inscenace Ratmanského z roku 2019 je zřejmě nejvěrnější původní premiéře, protože pracoval s těmi nejstaršími materiály. Velmi úzce se drží původního libreta a původních charakterů, což je pro mě neskutečně osvěžující.“ Závěrem Rafajová také prozrazuje historické zajímavosti, jako například pojetí Giselle jako hravé puberťačky nebo víl coby mnohem větších „drsňaček“, než se jeví dnes. Celou epizodu si můžete poslechnout po přihlášení do svého profilu.

Episode 63: Giselle, Inside, Eliášová v čele katedry tance a konference o taneční improvizaci

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje květnovým událostem na české taneční a pohybové scéně. Balet Divadla J. K. Tyla v Plzni uvedl komponovaný večer Inside, který spojuje choreografie Jiřího Pokorného, Petra Zusky a Jiřího Kyliána. Recenzentka Barbora Trusková vyzdvihuje Zuskovu Sinfoniettu a Kyliánových Šest tanců, naopak novinka Jiřího Pokorného podle ní přes dobrou úroveň interpretů a promyšlenou vizuální stránku nerozvíjí svůj tematický potenciál. Rezidenční umělkyně Divadla PONEC Adriana Štefaňáková uvedla inscenaci Triptych: Genesis / Metamorphosis / 6'7. Clara Zanga ve svém textu chválí autorčinu schopnost s nadhledem reflektovat digitální zahlcení, sociální sítě a proměnu lidské pozornosti a choreografie podle ní představuje povedený autorský debut. Další recenze se věnuje romantickému baletu Giselle v nastudování Rodolfa Castellanose v Národním divadle Brno. Zuzana Rafajová popisuje dramaturgické a režijní problémy prvního jednání, oceňuje ale technickou kvalitu druhé části, především výkon dámského sboru víl. V epizodě si připomínáme také čtyřicáté narozeniny první sólistky londýnského The Royal Ballet Natalie Osipové, informujeme o jmenování Bohumíry Eliášové novou vedoucí Katedry tance HAMU a vracíme se k debatě o dopadech letošních rozpočtových škrtů na fungování nezávislých tanečních souborů. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o něm hovořili Linda Svidró z Pražského komorního baletu a Václav Kuneš ze souboru 420PEOPLE. Tematická část podcastu je věnována taneční improvizaci, či lépe řečeno okamžité kompozici, o níž hovoří performerka, pedagožka a vedoucí Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU Misha Rais. Okamžitá kompozice má podle ní společenský a politický potenciál. „Vychází ze schopnosti naslouchat přítomnému okamžiku, sobě a ostatním, vnímat situaci a komponovat s tím, co vzniká. To nás může inspirovat v umění navázat dialog,“ říká v rozhovoru. Rais považuje okamžitou kompozici za demokratickou formu, která dokáže diváky i performery učit, jak nahlížet všechny složky představení ve vztahu k sobě navzájem. Rozhovor navazuje na mezinárodní sympozium Vnitřní řeč jako jevištní gesto v okamžité kompozici, které se uskuteční ve dnech 22.–26. června. Celou epizodu si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Episode 62: „Kdybych měla pekárnu, musela bych zítra zavřít,“ říká Linda Svidró. Jak dopadají vládní škrty na taneční soubory?

Když se letos na jaře ukázalo, že rozpočet Ministerstva kultury bude o 1,17 miliardy tenčí, než podle plánů předchozí vlády, brzy vyšlo najevo, že škrty dopadnou především na tak zvanou živou kulturu - tedy i nezávislé taneční soubory. Řada z nich se již dříve potýkala s finanční nestabilitou. Před rokem se kvůli snížení grantů ocitl v krizi Pražský komorní balet a podle umělecké šéfky tělesa Lindy Svidró funguje od té doby v režimu krizového managementu. „Kdybych byla skutečným ekonomem a vedla třeba pekárnu, od zítřka bych měla zavřít. My přesto slibujeme, že budeme dál hrát ve Vinohradském divadle i v regionech,“ říká v podcastu Průvodce tancem v souvislostech.  Nastalá situace však na fungování souboru negativně dopadá. Už loni v červnu musel Pražský komorní balet propustit tanečníky ze stálých smluv a v současnosti je platí pouze za odvedenou práci. „Tím jsme ale ztratili ten luxus, že v uvozovkách přijdou do práce. Tanečníci se potřebují uživit, takže musí hledat jiné projekty a třeba se přestěhovat zpět k rodičům, protože si nemohou platit nájem v Praze,“ popisuje Svidró s tím, že letos od státu soubor dostal patnáct procent z požadované částky. Vysvětluje přitom, že investování do kultury není jen „házení peněz do černé díry“. To, že lidé večer vyrazí na představení, má často dopad i na jiné segmenty ekonomiky.  Danou situaci musí řešit i umělecký šéf souboru 420PEOPLE Václav Kuneš, který přiznává, že ještě před měsícem byl s existenční kondicí souboru i tvůrčí atmosférou spokojen. „Teď je všechno jinak a je škoda, že se to řeší za pochodu po uplynutí třetiny sezóny,“ říká. Upozorňuje na absurdní požadavky, kdy musí grantové komisi předkládat čtyřletý plán a mít připravený název premiéry na rok 2030, ale přitom nezná svůj rozpočet na rok následující. I proto přemýšlí, jak soubor finančně stabilizovat. Ve hře je například omezení počtu představení, ale zato navýšení divácké kapacity na jednu reprízu. „Budeme také uvažovat o zdražení vstupného a soustředit se na sponzorování ze strany soukromého sektoru. Nejsme na to v Česku vůbec připravení, ale je to to, co nás čeká.“

Episode 61: Prodává se jen třetina kapacity, aby se v případě útoku všichni dostali do krytu, říká Jan Váňa, sólista baletu v Kyjevě

Tanečník Jan Váňa, sólista kyjevského baletu českého původu, se navzdory ruské válečné agresi vrátil na své pracovní místo. Představení přerušují nálety, prodává se jen tolik lístků, jaká je kapacita improvizovaného divadelního krytu. Redukují se platy. Kolegové, kteří odešli na frontu, už všichni padli. Realita angažmá v době války je drsná. Představení přerušují nálety, prodává se jen tolik lístků, jaká je kapacita improvizovaného divadelního krytu. Redukují se platy, kolegové, kteří odešli na frontu, už všichni padli. „Na válku si bohužel všichni zvykli,“ říká s trochu smutným úsměvem Váňa. Zajímavým vyústěním jeho dlouholeté kariéry je fakt, že se dostal i k modernímu repertoáru. Z programu divadla se stáhli ruští autoři a na jejich místo nový šéf baletu nasadil modernu – Forsythea, Neumeiera, van Manena, Ratmanského… Je zvláštní se v daných okolnostech bavit o proměně repertoáru, ale stejně jako ostatní lidé na Ukrajině, i Jan Váňa se snaží žít co nejlepší život. Osobní i umělecký. Více se dozvíte v podcastu Jany Návratové.

Episode 61: Butterfly Effect, Sinfonietta100 a Česká taneční platforma

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová opět zaměřuje na aktuální premiéry i dění na české taneční a pohybové scéně. Balet Divadla F. X. Šaldy uvedl autorskou inscenaci Butterfly Effect choreografa Adama Sojky, která rozvíjí téma teorie chaosu a pomíjivosti okamžiku. Podle recenzentky Lucie Dercsényi inscenace svou intelektuální stránku rozšiřuje až na úkor srozumitelnosti, zároveň ale těží z interpretační kvality souboru. V Brně se v unikátním prostoru Vodojemů na Žlutém kopci představil taneční projekt Sinfonietta100 Martina Dvořáka. Propojuje Janáčkovu skladbu, která vznikla přesně před 100 lety, se současným tanečním i hudebním jazykem, čímž vytváří dialog mezi minulostí a současností. V epizodě připomínáme také patnácté výročí jihlavského prostoru DIOD, který se za dobu své existence stal centrem nového cirkusu na Vysočině. Jeho ředitelka Kateřina Nikodýmová uvádí, že po pandemii dochází k návratu diváků, a to například díky vzdělávacímu projektu Cirkus do škol, který vedle nového publika podporuje i vznik komunity. Mluvíme také o jmenování Jiřího Bubeníčka politickým náměstkem ministra kultury pro oblast živé kultury za SPD. Bývalý první sólista Hamburg Ballett se bude nově podílet na vedení resortu, přičemž podle svých slov nepřichází kvůli politice, ale kvůli českému umění a kultuře. Epizoda se obrací za 32. ročníkem České taneční platformy, který proběhl i přes nulovou dotaci od Ministerstva kultury. Reportáž Rozálie Andělové upozornila na paradoxní situaci: zatímco budoucnost platformy je nyní nejistá, letošní ročník v mnohém působil živěji než ten předchozí, hlavně díky smysluplnější dramaturgii i úpravě marketingové identity. Na dění navazujeme v rozhovoru s manažerkou České taneční platformy Evou Brunclíkovou a ředitelkou Tance Praha Yvonou Kreuzmannovou. Ptáme se, jak může platforma fungovat bez podpory Ministerstva kultury, jaké má dnes místo na české scéně a jak se jí daří podporovat mezinárodní export českého tance. Na otázku ohledně budoucnosti platformy odpovídají respondentky jednoznačně: letošní ročník se vydařil, v zahraničí má přehlídka silné jméno a zvedl se i zájem ze strany české odborné veřejnosti. Fungování je nyní zajištěno především díky čtyřleté podpoře Magistrátu hlavního města Prahy a grantu Státního fondu kultury. Celou epizodu si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.