Průvodce tancem

Episode 61: Prodává se jen třetina kapacity, aby se v případě útoku všichni dostali do krytu, říká Jan Váňa, sólista baletu v Kyjevě

Tanečník Jan Váňa, sólista kyjevského baletu českého původu, se navzdory ruské válečné agresi vrátil na své pracovní místo. Představení přerušují nálety, prodává se jen tolik lístků, jaká je kapacita improvizovaného divadelního krytu. Redukují se platy. Kolegové, kteří odešli na frontu, už všichni padli. Realita angažmá v době války je drsná. Představení přerušují nálety, prodává se jen tolik lístků, jaká je kapacita improvizovaného divadelního krytu. Redukují se platy, kolegové, kteří odešli na frontu, už všichni padli. „Na válku si bohužel všichni zvykli,“ říká s trochu smutným úsměvem Váňa. Zajímavým vyústěním jeho dlouholeté kariéry je fakt, že se dostal i k modernímu repertoáru. Z programu divadla se stáhli ruští autoři a na jejich místo nový šéf baletu nasadil modernu – Forsythea, Neumeiera, van Manena, Ratmanského… Je zvláštní se v daných okolnostech bavit o proměně repertoáru, ale stejně jako ostatní lidé na Ukrajině, i Jan Váňa se snaží žít co nejlepší život. Osobní i umělecký. Více se dozvíte v podcastu Jany Návratové.

Episode 61: Butterfly Effect, Sinfonietta100 a Česká taneční platforma

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová opět zaměřuje na aktuální premiéry i dění na české taneční a pohybové scéně. Balet Divadla F. X. Šaldy uvedl autorskou inscenaci Butterfly Effect choreografa Adama Sojky, která rozvíjí téma teorie chaosu a pomíjivosti okamžiku. Podle recenzentky Lucie Dercsényi inscenace svou intelektuální stránku rozšiřuje až na úkor srozumitelnosti, zároveň ale těží z interpretační kvality souboru. V Brně se v unikátním prostoru Vodojemů na Žlutém kopci představil taneční projekt Sinfonietta100 Martina Dvořáka. Propojuje Janáčkovu skladbu, která vznikla přesně před 100 lety, se současným tanečním i hudebním jazykem, čímž vytváří dialog mezi minulostí a současností. V epizodě připomínáme také patnácté výročí jihlavského prostoru DIOD, který se za dobu své existence stal centrem nového cirkusu na Vysočině. Jeho ředitelka Kateřina Nikodýmová uvádí, že po pandemii dochází k návratu diváků, a to například díky vzdělávacímu projektu Cirkus do škol, který vedle nového publika podporuje i vznik komunity. Mluvíme také o jmenování Jiřího Bubeníčka politickým náměstkem ministra kultury pro oblast živé kultury za SPD. Bývalý první sólista Hamburg Ballett se bude nově podílet na vedení resortu, přičemž podle svých slov nepřichází kvůli politice, ale kvůli českému umění a kultuře. Epizoda se obrací za 32. ročníkem České taneční platformy, který proběhl i přes nulovou dotaci od Ministerstva kultury. Reportáž Rozálie Andělové upozornila na paradoxní situaci: zatímco budoucnost platformy je nyní nejistá, letošní ročník v mnohém působil živěji než ten předchozí, hlavně díky smysluplnější dramaturgii i úpravě marketingové identity. Na dění navazujeme v rozhovoru s manažerkou České taneční platformy Evou Brunclíkovou a ředitelkou Tance Praha Yvonou Kreuzmannovou. Ptáme se, jak může platforma fungovat bez podpory Ministerstva kultury, jaké má dnes místo na české scéně a jak se jí daří podporovat mezinárodní export českého tance. Na otázku ohledně budoucnosti platformy odpovídají respondentky jednoznačně: letošní ročník se vydařil, v zahraničí má přehlídka silné jméno a zvedl se i zájem ze strany české odborné veřejnosti. Fungování je nyní zajištěno především díky čtyřleté podpoře Magistrátu hlavního města Prahy a grantu Státního fondu kultury. Celou epizodu si můžete poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Episode 60: Drží balet krok s dobou? Představa, že někdy táhl hlavně mladé, je lichá, říká teoretička Rafajová

Když americký herec Timothée Chalamet v březnu prohlásil, že balet a opera nikoho nezajímají, mnoho lidí tím nadzvedl ze židle. Jiní se ale začali ptát, zda přece jen neměl v něčem pravdu. Dokáže balet k divákům promlouvat současným jazykem a o aktuálních tématech? Proč jsou klasické soubory stále tak málo diverzitní a je jistý konzervatismus nutnou součástí baletní DNA? V podcastu Průvodce tancem v souvislostech o tom s redaktorkou Clarou Zanga diskutovala taneční vědkyně a publicistka Zuzana Rafajová.  Rafajová předně připomíná, že Chalamet klasický tanec komentoval z amerického pohledu, kde tato umělecká forma nemá tak pevnou tradici jako v Evropě. „Oproti tomu v Česku je situace až absurdní. Devět souborů na desetimilionovou zemi je ojedinělá situace,“ glosuje. Vysvětluje ale, že velká dostupnost klasického tance má svou stinnou stránku – nedostačující rozpočty těles a s tím související ne vždy dostačující kvalita inscenací či špatné ohodnocení tanečníků. Na otázku, zda klasický tanec dokáže držet krok s dobou, se dá dívat z mnoha úhlů pohledu. V době, kdy bojují v konkurenci sociálních sítí a další zábavy o pozornost konzumentů všechny formy umění, mohou právě opera a balet snadno propadnout dojmu, že ony jako staré formy umění již o své místo na scéně bojovat nemusí. „Ale i tradiční a konzervativní instituce si uvědomují, že je potřeba v tom jít divákům naproti,“ pozoruje Rafajová a zmiňuje, že přibývá třeba obsahu ze zákulisí pro sociální sítě. Proč se v baletu tak pomalu prosazuje tělesná a etnická diverzita? A může této umělecké formě paradoxně pomoci konzervativní obrat v současné politice?

Episode 60: Baron Prášil, Nederlands Dans Theater a rozhovor s Václavem Kunešem o grantu Ministerstva kultury pro soubor 420PEOPLE

V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová vrací k několika důležitým tanečně-pohybovým událostem posledních dní. Laterna magika uvedla inscenaci Baron Prášil v režii Miřenky Čechové a Petra Boháče, která podle recenzentky Marcely Benoni staví především na vizuální imaginaci a věrně navazuje na principy původní Laterny magiky. Titulní roli ztvárnil mim Radim Vizváry, který v příběhu o největším mluvkovi překvapivě mlčí a vše vypráví jen za pomoci pohybu a pantomimy. Zaměřujeme se také na šestidílnou dokumentární sérii České televize To je tanec!, která představuje český contemporary dance a fyzické divadlo a vedle uměleckých přístupů otevírá i otázky pracovních podmínek, udržitelnosti kariéry nebo zázemí pro tvorbu. Na festivalu Divadelní svět Brno vystoupil soubor NDT1 z Nederlands Dans Theater s trilogií Postavy mizejícího světa choreografky Crystal Pite a režiséra Simona McBurneyho. Ambiciózní projekt reflektuje klimatickou krizi, zánik druhů i téma smrti a recenzentka Marcela Benoni na něm oceňuje precizní práci se skupinovou choreografií a civilním tanečním projevem, zároveň ale upozorňuje, že množství mluveného slova vede k informačnímu zahlcení na úkor tance, jehož se objevuje vlastně docela málo. Vracíme se také k jednání zástupců tanečního a novocirkusového sektoru s ministrem kultury, jemuž se věnoval podcast Průvodce tancem v souvislostech. Hlavním cílem schůze byla snaha o dorovnání rozpočtu Ministerstva kultury a s ním související otázky stability, víceletého financování, nezávislosti komisí i komunikace. Na toto téma navazuje rozhovor s choreografem a uměleckým vedoucím souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem. Reagujeme na výsledky dotačního řízení, v němž soubor navzdory vysokému bodovému ohodnocení přišel o zhruba 22 % podpory. Řešení problému podle Kuneše není příliš pozitivní. Se snížením počtu představení dojde k omezení zkoušek a tanečníci a tanečnice budou nuceni hledat jinou, stabilnější práci, čímž hrozí zhoršení kvality souboru. Peníze je ovšem potřeba investovat do připravovaných premiér. „Odborné komise naši práci podle premiér hodnotí, nemůžeme si je dovolit osekat, když se jedná o hlavní kritérium naší činnosti,“ říká choreograf. Děje se tak i přesto, že se podle jeho slov v jiných evropských zemích již dívá i na jiná kritéria, než je počet diváků a odehraných představení. Celý díl si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.

Episode 59: Pokus o dialog aneb jak ministerstvo kultury zahájilo a zároveň ukončilo diskusi s kulturním sektorem

Ráno 20. března se na pozvání kabinetu ministra kultury dostavila do Nostického paláce, sídla ministerstva kultury, delegace jedenácti zástupkyň a zástupců asociací za taneční umění a nový cirkus. Přišli na pozvání ministra kultury Oto Klempíře. Byli dobře připraveni na náročnou debatu o stabilizaci sektoru podseknutého sníženým rozpočtem a ochromeného rozpočtovým provizoriem. Co se v bohatě dekorovaném sále toho dopoledne projednávalo a s jakým výsledkem? Jaké dojmy si z jednání představitelé tance a nového cirkusu odnesli? A jak se jim jeví snaha ministra o odpovědnou kulturní politiku? To se dozvíte v dnešním Průvodci tancem v souvislostech, kterým vás provede Jana Návratová. Jedním z hlavních témat dlouhé diskuse bylo dorovnání letošního rozpočtu, jehož bezprecedentní krácení přivedlo začátkem března před ministerstvo kultury tisíce protestujících studentů. „Jsem bytostně přesvědčen, že bez tohoto důrazného upozornění by k tomu setkání s ministrem vůbec nedošlo,“ říká Zdeněk Prokeš z Nadačního fondu pro taneční kariéru. Dnes je jasné, že dorovnat rozpočet se nepodařilo. Jak ale bude finančně vypadat příští rok a ty následující? „Náš základní cíl by měl být, aby nedošlo k naplnění střednědobého rozpočtového plánu,“ říká Ondřej Vykoukal z Asociace nového cirkusu s odkazem na fakt, že vláda Andreje Babiše plánuje v oblasti kultury další nemalé škrty. Kouzelné slovo, které se neustále do debaty vracelo, bylo „stabilita“. V kontextu výsledku série debat, kterých proběhlo celkem pět, a následných výroků a rozhodnutí ministra zní to slovo přinejmenším ironicky, když ne vůči celému sektoru přímo výsměšně. Jde totiž o víc, což za mluvčí podcastu shrnuje Markéta Málková, předsedkyně Vize tance: „Když začíná totalitní režim, kultura je první, na co se začíná sahat. Jsme takový kanárek v dole. Situace je dnes alarmující, a proto nesmíme mlčet.“