Autorádio

Autorádio 5 je o knize Temple Grandin JINÍ… Ne horší, kterou si můžete koupit zde: http://www.martinus.cz/?uItem=262481&z=XWPXZW&utm_source=z%3DXWPXZW&utm_medium=banner2_300x300-white&utm_campaign=partner Český překlad knihy podpořilo Ministerstvo zdravotnictví ČR, Jan Barta a vydalo jej Za Sklem o.s. Křest knihy Jiní…Ne horší proběhl ve Zlíně. U příležitosti vydání českéo překladu si povídáme o autismu, Aspergerovu syndromu a ADHD a taky o tom, jak se kniha týká českých autistů a jejich rodin. Temple Grandin – Jiní…Ne horší by neměla chybět v knihovně žádné rodiny autistických dětí.

Čtrvtý díl prvního českéh podcastu o autismu se zaměřuje na téma řeči u mluvících i nemluvících autistů. Kolem řeči u autismu koluje mnoho mýtů, mezi ty vůbec hlavní patří předpoklad, že neverbální autista není řeči schopen a vůbec nechápe, co se kolem něj dějě a naopak, dobře známý mýtus o tom, že verbální, který dokáže plynně hovořit, nemá s řečí a vyjadřováním žádný problém. Ani jedno není pravdou. Řeč je pro nás nejtypičtější formou komunikace, ale autisté někdy prostě potřebují komunikovat jinak – i z důvodů o kterých mluví podcast. To nejhorší, co jde udělat, je odepřít jim přístup k něčemu, co by jim mohlo pomoci v komunikaci, jako je například alternativní a augmentativní komunikace, včetně té facilitované. Nakonec, řečové obtíže u autismu jsou často spojené se dvěma pro autismus typickými jevy – nezměrnou fantazií a úzkostí. Není to o tom, že by autisté nedokázali na otázku odpovědět, je to o tom, že na každou otázku se dá odpovědět a reagovat mnoha a mnoha pestrými způsoby a aby na ni mohl autista správně odpovědět, musí vědět, proč se ho ptáte a kam otázkou směřujete. Jako vždy i tady platí, že správný způsob, jak ke komunikaci přistupovat je předpokládat kompetenci, vědět, že autista rozumí, snaží se odpovědět a dělá vše, co je v jeho moci, aby se vyjádři. Je dobré to vědět – pak už je komunikace jen o hledání způsobů, jak pochopit, co mi právě teď sděluje a jak mu dát najevo, že buď rozumím nebo se snažím porozumět.

Třetí autorádio je trochu delší a je zaměřené na terapie. Snažili jsme se srozumitelně vysvětlit, jaké přístupy fungují a proč a které naopak nefungují a proč. Je nesmírně obtížné být v roli rodiče, zejména, pokud je rodičem neautista, který má autistické dítě. Hledat cestu ke komunikaci mezi dvěma lidmi, z nichž každý vnímá a prožívá svět jinak a kde pro jednu stranu slova často nejsou tak důležitá není snadné. Co se však stane, když do takového vztahu navíc vstoupí někdo, kdo jej sice nikdy nezažil, zato má ale řadu pouček a direktiv, které způsobí, že v něm zcela zabloudíme? Jinými slovy, mluvíme o tom, jak terapie dopadají na vztah rodiče a dítěte (drtivě) a proč je důležité brát terapeuty, kteří nemají dítě s autismem s velkou rezervou a dlouze zvažovat, co jim věřit a co ne. Jaká je historie ABA terapie a co víme dnes o zázračné metodě O.T.A.? (Kdo uteče vyhraje?) Vysvětlujeme také, jaké triky používají terapeuti, aby přesvědčili rodiče, že jejich práce má výsledky, i když tomu tak být nemusí. A nakonec – vysvětlíme proč mohou sami autisté pomoci rodičům obnovit vztah se svými dětmi, který je poškozený terapeutickými přístupy, jak tyto přístupy autistické dítě prožívá a proč “problémové” chování není “problémové.

Autistické trčení – pocit nepatření, nenáležitosti, nedostatečnosti, odlišnosti a vyčlenění. Často mluvíme o tom, že autismus pochází z řeckého slova autos – sám, ale někdy je samota důsledek a ne volba. Na pozadí autistického trčení se Zrzavou holkou řešíme odpověď na to, co mohou udělat autisté v takových situacích, kdy nezapadají a jestli jsou to vůbec autisté, kdo s tím něco může udělat. Autistické trčení je typické tím, že se s ním můžeme setkat stejně u verbálních jako u neverbálních autistů. Přestože autismus nemusí být pozorovatelný zvenčí, mezi autisty a neautisty zůstává propast nepochopení, kterou lze překlenout jen tehdy, pokud o to budou usilovat obě strany. Celé to diskutujeme na pozadí článku, který zveřejnila Zrzavá holka u sebe na blogu a který se jmenuje Proč? a vysvětluje, že autisté myslí a prožívají život jinak než neautisté, ale že to není o nic horší nebo lepší, než u ostatních, jen jiné.  

Autorádio je první český podcast o autismu a Aspergerově syndromu a vším, co s tím souvisí. Připravili jsme ho s MujAutismus.cz a naším prvním hostem je psychiatr a psychoterapeut Petr Pöthe, který studoval svůj obor jak doma, tak v zahraničí, včetně prestižní stáže na Harvardu a stál u mnoha prospěšných, potřebných a zajímavých projektů, jako je například Linka bezpečí. Mimo jiné se věnuje i psychoterapii tzv. autistických a hyperaktivních dětí. Jako téma jsme vybrali pubertu, protože jde o zásadní období (nejen) u dospívajících autistů. Puberta je obrovskou revolucí, kdy se všechno mění a jak mnozí autisté potvrdí, patří k nejnáročnějším obdobím vůbec. A samozřejmě, je to téma o kterém se u nás zatím moc nemluvilo a nepsalo.